Kolem roku 930 nechal kníže Václav na pražském hradě vztyčit k poctě boha rotundu svatého Víta. Z které potom generace, ať už Spytihněv II, který rotundu přestavěl na baziliku nebo Jan Lucemburský a jeho syn, pozdější císař Karel IV., kteří ráno 21.listopadu roku 1344 položili za přítomnosti pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic základní kámen gotické katedrály, přes Petra Parléře, Matiáše z Arrasu až třeba po Antonína Zápotockého, který jako kameník pracoval na dokončení katedrály, vystavěli monument duchovního a státního života. Sacro–sanctum, panteon českých dějin katedrálu svatého Víta. Již od dob Boleslava bylo toto místo koncipováno jako místo uložení ostatků svatého Václava, tím se stalo, že Václav Vstoupil do svého druhého života a pak už nadále po celé české dějiny působí v té dvojjediné roli jakož to ideální panovník a jakož to světec. Od poloviny 12. století je Václav považován za dědice české země, za vévodu, který nedá zahynout. Je to rexperpetuus, věčného panovníka českých zemí, patrona Čechů a české země. Od dob Karla IV. k této funkci a Václavově odkazu přibila funkce uložiště korunovačních klenotů a hrobky českých králů.Tenhle barák se stavěl přes tisíc let, prošly ním dějiny této země. Nenapadají mě vhodná slova a tak použiji slova Karla Čapka.

Bylo to za války, v jedné z nejsmutnějších a nejtěžších zim; tehdy se všechno zdálo skoro ztraceno, a jen s námahou jsme v sobě udržovali malý a zoufale vytrvalý ohníček naděje. (Jak je to dávno, Bože, jak je to dávno!) V takových dobách se člověk ohlíží po znameních; i hledal jsem za jednoho nedělního odpoledne, bylo to právě kolem Vánoc jako teď, nějaké znamení na temném a sirém Hradě pražském. Katedrála svatého Víta byla kupodivu otevřena; bylo tam šero jako teď, jen maličko lidí se modlilo ve zšeřené lodi chrámové a několik svíček zimomřivě svítilo před vysokými temnými oltáři. Bylo to strašně smutné a přísné jako znamení. A tu se otevřely železné dveře kaple svatováclavské a z nich vycházel průvod kněží s hořícími svícemi, jako z jiného věku a zpíva “Svatý Václave, vévodo české země, oroduj za nás, pros za nás Boha, Svatého Ducha…”

Svatovítští canonici už zašli do sakristie, tma zalila katedrálu, a ještě jsem oběma koleny klečel na tvrdém a mrazivém kamení; ale pak už ve mně nebyl malý a zoufale vytrvalý ohníček naděje, nýbrž zářivá a slavnostní řada hořících svěc. Nezapomeňme na tuto tradici svatováclavskou.

16.3.1939 den po obsazení republiky německým wehrmachtem obsazuji v 11 hodin německé jednotky pražský hrad, kolem 17:00 přijíždí z České Lípy sám říšský vůdce Adolf Hitler, o hodinu později přijíždí z Berlína na hrad Emil Hácha. Adolf to takto načasoval schválně, aby to byl on, kdo vítal českého prezidenta na pražském hradě. Na hradě v té době vlála říšská vlajka, ale na katedrále sv Víta ne.

19.11.1941 protektorátní prezident Emil Hácha odevzdal sedm klíčů od korunní komory zastupujícímu říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi jako důkaz podřízenosti protektorátu III. říši. Šlo o skutečně slavnostní okamžik odehrávající se přímo v katedrále sv Víta. Jak můžeme na fotografii vidět kromě státního prezidenta Emila Háchy a zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl přítomen státní tajemník K. H. Frank (stoji vedle Emila), státní podtajemník a držitel říšského železného kříže Kurt von Burgsdorff (s brýlemi za Emilem), SS–Standartenführer Horst Böhme a předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí. Ani tehdy nenechal státní prezident na katedrálu vyvěsit říšskou vlajku.

Doba se změnila, protagonisté také, červenec 1957 po dvoudenní triumfální cestě vlakem z Košic do Prahy dorazil sovětský státník Nikita Sergejevič Chruščov, Prezidentem je tou dobou Antonín Zápotocký. Na fotografii vidíme Nikitu Sergejeviče stou dobou prvním tajemníkem KSČ, Antonínem Novotným na věži Staroměstské radnice. Na horizontu můžete vidět katedrálu sv Víta, na které nevlaje Sovětská vlajka. Antonín Novotný se o tři měsíce později stane 6. prezidentem Československa. Prezident Novotný Nikitu Sergejeviče v Praze přivítá ještě v roce 1961 a 1964, sovětskou vlajku na katedrálu nikdy nepověsí.

11.3.2023 na pražském hradě sedí předseda Základní organizace KSČ Petr Pavel krycí jméno Pávek, po chodbách hradu se potuluje jeho zástupce pro věci politické absolventka politické akademie Klementa Gottwalda Eva Pavlová Pávková a předsedou vlády je ukrajinský protektor Pjotr Grigorijevič Fialenko. Jak vidíte sami na katedrále visí prapor ukrajinských nacistů, země, která má v hlavním městě ulice nacistických zločinců Stepana Bandery a Romana Šuchevyče. Pokud k tomu přičtete fakt, že věznice se plní politickými vězni, v čele senátu stojí nějaký Tchaiwanec, představitelé vládnoucí strany jako nějaký Novotný vyzývají veřejně k likvidaci Čechů, staví pomníky nacistům a Ruské tanky opět ničí německé tanky u Charkova je na místě ostražitost. Zvláště pokud i dnes čelní představitelé protektorátu Böhmen und Mähren tak zoufale ukazuji neochvějnou oddanost IV. EU říši jako jejich předchůdci v březnu 1945. I když ani tehdy předseda protektorátní vlády a ministr vnitra Richard Bienert necítil potřebu věšet na ministerstvo vnitra fotografii Stalina v pytli na mrtvoly.